Na fujarce

Poesie Konopnické je v pravém slova smyslu bojovná - myšlenkou a účelem je boj za velké ideje její tvorby a generace: za pravdu, svobodu, pokrok a humanitu.
Sociální cítění ji vede především k polskému rolníku, zanedbanému chlopu. Pro něj nalézá nejlépe vyhovující formu lidové písně. Básnířka se stylisuje v obraz venkovského hudce, který v písních, provázených hrou na fujaru, vyjadřuje trpkou realitu selského života, do tklivých melodií vkládá lásku k němu i soucit. S tímto světem kontrastuje obraz vzdálených cizích krajů, které spisovatelka poznala na svých cestách.